Myslím, že by určitě bylo vhodné se také trochu představit, abyste věděli, kdo to v těch Poděbradech vlastně provází 🙂

Jmenuji se Markéta a ačkoliv jsem se narodila vedle v Nymburce, většinu svého života žiji právě v Poděbradech. 

Do jisté doby nebylo na mém životě v podstatě nic moc zvláštního. Prostě jsem byla taková normální holka, někdy veselá, někdy smutná, hrála jsem basket za Nymburk (Poděbrady prominou :-), dobře se učila, sbírala zkušenosti na různých pracovních pozicích a žila si tak nějak normálně. 

Zlom nastal ve chvíli, kdy se mi můj život rozpadl pod rukama a já jsem se rozhodla prodat/darovat všechno co jsem měla, skončit v práci, uzavřít život v České republice, koupit si obytňák a vydat se do světa sama, se svými dvěma psy. 

Na cestách Evropou jsem se o sobě dozvěděla spoustu věcí. Třeba, že dokážu v 50ti stupňových vedrech ve španělském městě Málaga opravit elektriku v porouchané ledničce. 

Nebo že jsem schopná ubránit obytňák při nočním přepadení ve Francii, a místo, abych se celá vyděšená vzdala a vrátila do bezpečí České republiky, jela jsem (celá vyděšená) 😀 dál. 

Život na kolečkách mi otevřel oči. 

Začala jsem si třeba daleko víc vážit vody, které jsem v obytňáku měla permanentní nedostatek. Nebo jsem si ohromně oblíbila minimalismus, který mi velmi vyhovoval v časech, kdy jsem si sama v sobě potřebovala uspořádat myšlenky a život tak nějak celkově. 

Na svých cestách jsem na nějakou dobu zakotvila ve Španělsku, které jsem si vyloženě zamilovala a velmi ráda se tam každoročně vracím. 

Teplo, vřelost místních lidí, čisťounké moře, přátelská atmosféra. To bylo přesně to, co  jsem ve svém životě potřebovala.

Nasávala jsem tu prázdninovou energii plnými doušky. 

Našla jsem si práci na pobřeží, v místním hostelu jako recepční/uklízečka/pokojská a v době, kdy jsem nepracovala v hostelu, prozkoumávala jsem Španělsko, učila se španělštinu, pozorovala dechberoucí východy slunce a užívala si vynikající španělskou gastronomii. 

Ve Španělsku jsem se vlastně tak nějak poprvé dotkla cestovního ruchu.

Na recepci hostelu bylo nutné doporučit klientům místa, kde se mohou kvalitně najíst, co je kde k vidění, čemu se vyhnout a co naopak určitě nevynechat. 

Navíc, při cestování Evropou jsem využívala i služeb místních průvodců, abych krásy konkrétního místa poznala co nejlépe a pochopila místní kulturu.

Setkávala jsem se s lidmi, kteří mi dokázali během dvou, třech hodin představit místo kde žijí tak, jak bych ho sama nedokázala prozkoumat ani za týden. 

Když jsem je pozorovala a učila se od nich, věděla jsem, že přesně tohle je moje cesta. 

Zhruba po roce cestování z místa na místo jsem cítila, že je načase, vrátit se zpět do Čech.

Původně jsem velmi zvažovala, jestli nemám ve Španělsku zažít novou etapu svého života, ale rodná hrouda 🙂 mě zavolala zpátky.

Jsem prostě Češka tělem i duší a jen jsem si na nějakou dobu potřebovala odskočit do zahraničí, abych si uvědomila a plně pochopila, jak dobře se tu máme i když se často zdá, že je v ostatních zemích Evropy "tráva zelenější".

A tak jakmile jsem se vrátila do Čech, věděla jsem, že chci zůstat v cestovních ruchu a stát se průvodkyní. 

Přihlásila jsem se ke studiu na škole TYRKYS, škola kultury podnikání v cestovním ruchu, s.r.o., a úspěšně složila státní zkoušky povinné pro získání Průkazu průvodce Prahou a Českého národního průkazu průvodce cestovního ruchu II. stupně s odbornou způsobilostí.

Nebudu lhát, při státnicích jsem málem umřela strachy, protože já zkoušky vážně nemám ráda, ale naštěstí se mi vrátila moje velmi intenzivní příprava, takže hurá! Během 14ti dnů od státnic jsem v ruce držela licence, díky kterým Vás podle zákona můžu provázet mými milovanými Poděbrady. 

Zároveň v té době přišla nabídka pracovat v rakouské cestovní kanceláři se sídlem ve Vídni a s pobočkami po celém světě. Velmi mi to hrálo do karet, protože jsem díky této příležitosti poznala, jak to funguje v cestovním ruchu z druhé strany, tedy když nejsem klient, ale poskytovatel služeb.  

V cestovní kanceláři pracuji jako referentka a organizuji pobyty klientů z celého světa v Praze. Tedy pro klienty zajišťuji vše od hotelu, přes transfery, vstupenky na kulturní události nebo objednávám průvodce, kteří mluví klientovým jazykem. 

Každý den ve své práci vidím, jak je důležité poskytovat klientům kvalitní služby a to mi potvrzuje, že to samé chci přinášet i já do Poděbrad.

A tak jsem tu. Pro Vás. Jedna obyčejná holka, kterou průvodcovství prostě baví.

A když mě zrovna nebaví, protože někdy ty dny holt nejsou sluníčkové, tak utíkám s pejsky do lesa. Nebo někde lítám na motorce. Občas si člověk prostě potřebuje vyčistit hlavu a podívat se po té naší krásné vlasti. 

Jak říká Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková: 

„Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle – to tě dojme! Jen se na to podívej! Vidíš to?! A jestli máš srdce, tak to musíš cítit. To není země, to je zahrádka!"

A tak jestli budete chtít poznat tu naší poděbradskou zahrádku, tak mi bude velkou ctí Vás po ní provést. 

Těším se na Vás. 

Markéta